Po třinácti letech uzavřel Krajský soud v Liberci zcela ojedinělý případ sporu o navrácení pozemků v samém centru města Liberce.

LENKA MARKOVIČOVÁ

Liberec - Navrácení pozemků na základě Benešových dekretů se dočkala jejich dědička Vlastimila Bartošová. Vnučka libereckého drogisty a vlastence Františka Mizery se o ně s městem Liberec soudila téměř třináct let. "Už jsem nevěřila, že spravedlnost existuje," svěřila se Vlastimila Bartošová.

Podle jejího právního zástupce Kolji Kubíčka se v případě Vlastimily Bartošové jedná o zcela ojedinělý případ. "S rozsudkem jsem velmi spokojen, i když spravedlnosti se dědičkla dočkala až po šedesáti letech. Zvlášť mě těší nezávislý postoj soudkyně. Je obdivuhodné, že se nenechala ovlivnit mocnými firmami a městem, kteří pozemky vlastní," sdělil advokát Kolja Kubíček.

Jak potvrdil, před druhou světovou válkou patřila v Liberci většina nemovitostí Němcům a pouze pět procent vlastnili Židé. František Mizera byl jedním z mála Čechů, kteří tu po zabrání Sudet zůstali. Navíc jako vlastenec působil v české politické straně a za práva Čechů bojoval jako funkcionář za město Liberec," přiblížil advokát. "Zřejmě i kvůli jeho politickému postavení ho Němci rovnou nezastřelili či neposlali do koncentračního tábora, jak to dělali s jinými Čechy. Tak ho alespoň donutili, aby drogerii prodal a Liberec opustil," řekl Kolja Kubíček s tím, že Němci vynucená kupní smlouva je na základě Benešových dekretů neplatná.

Posledním důkazním materiálem byl opis kupní smlouvy, jehož originál je napsán v němčině. "V té smlouvě jsou důkazy, že můj dědeček musel dům prodat pod hrubým nátlakem sudetoněmecké strany, a to manželkám dvou členů NSDAP," uvedla Vlastimila Bartošová. "Můj otec v listinách potvrzuje, že kdyby dědeček dům neprodal, tak by ho německá strana stejně zabavila," poznamenala dědička.

Spor se týkal dvou parcel o rozloze 258 metrů čtverečních, přičemž jedna z nich je rozdělana na tři části. Bývalá drogerie, která patřila Františku Mizerovy, byla za totality zbořena. Stávala za kinem Lípou mezi současnou ČSOB a obchodním domem Tesco. Případem se už v roce 1995 zabýval krajský soud, který ale žalobu na vydání majetku s konečnou platností zamítl. Své rozhodnutí zdůvodnil promlčením nároku. "Podle rozsudku musí město Liberec nezastavěný pozemek žalobkyni vrátit. Ze zastavěné parcely má paní Bartošová nárok na finanční odškodnění," uvedla samosoudkyně Anna Felcmannová.

Otec Vlastimily Bartošové se jako dědic po Františku Mizerovi vrátil do Liberce hned po skončení války, aby požádal o navrácení ještě stojícího domu. Ačkoliv měl být dům vyjmut z národní správy, nikdy k tomu nedošlo. "Po dokladech, že otec žádal o navrácení konfiskátu, jsem se pídila na radnici už od roku 1993. Podařilo se mi to až v roce 1998," sdělila dědička. Mezi důležitými listinami se našel i doklad, že otec Vlastimily Bartošové se jako dědic v roce 1955 údajně vzdal práva na konfiskát. "Byl tehdy pod nátlakem komunistů. Řekli mu, že stejně nebudou podporovat žádné živnostníky," vysvětlila dědička.

Advokát Kolja Kubíček dodal, že už v roce 1994 úředníci magistrátu dobře věděli, jak to s vlastnictvím pozemku, na kterém stál dům Františka Mizery je. "Přestože jim dědička oznámila své restituční nároky a podrobně je zdůvodnila, zašantročili pozemek formou privatizace,"doplnil právník Kolja Kubíček.